"To je zvláštní."
"Co je na tom zvláštního?"
"Že si takovou jednoduchou věc nedokáže zjistit."
"Bože, já se z tebe zblázním! "
Melander si začal cpát dýmku. Ani tentokrát nevzhlédl od svých lejster, když řekl:
"Máš špatnou náladu."
"To jsi uhoď!"
Nemá smysl si to tak brát. Tím se nic nevyřeší."
"Tobě se to mluví, když s tebou nikdy nic nehne."
Melander neodpověděl a hovor ustal.
Navzdory všem tvrzením o opaku byl Veliký Detektiv Veřejnost celé odpoledne v horečné činnosti.
Několik set lidí volalo nebo osobně přišlo oznámit, že onoho večera pravděpodobně jeli zrovna tím autobusem; ve kterém došlo k vraždění.
Všechny údaje se musely zpracovávat, ale tentokrát se kupodivu ukázalo; že to nebyl tak úplně ztracený čas. Jakýsi muž, který v pondělí kolem desáté večer nastoupil do dvoupatrového autobusu na Djurgärdském mostě, byl dokonce ochoten odpřísáhnout, že viděl Stenströma. Sdělil to telefonicky. Přepojili ho tedy k Melanderovi a ten ho hned požádal, aby se dostavil osobně. .
Bylo mu kolem padesátky. Zdálo se, že si je svou věci jist.
"Vy jste viděl kriminálního asistenta Stenströma?"
"Ano. "